Jeden z důvodů, proč mám rád svojí práci, je fakt, že naprosto postrádám takzvaný sitzfleisch. Často ale dlouhé hodiny v křesle nahradí hodiny za volantem. A tak, když mi dnes vyšlo pár hodin mezi soudy, nikam jsem nespěchal, zaparkoval u lesa a otevřel si mobilní kancelář. Vůbec nic mi nechybělo a čerstvý vzduch udělá jednomu taky dobře. Cestou zpátky do kanceláře mi volala kriminálka a zabředli jsme do pozoruhodného rozhovoru. Vyšetřovatel: Dobrý den, já vám volám, že jsme zadrželi toho… Vy řídíte? Já: Ano. Vyšetřovatel: A máte handsfree? Já: Ano. Vyšetřovatel: Dobře. No, já vám volám, že jsme zadrželi toho…. Já: Moment! … (Po několika sekundách:) Pardon, oni tu chytaj. Vyšetřovatel: Neříkal jste, že máte handsfree? Já: Já ho mám. Vyšetřovatel: A používáte ho? Já: Samozřejmě. K čemu by mi jinak bylo? Vyšetřovatel: No, já myslel, jestli ho používáte právě teď. Já: Jo tááák. Ale to jste se neptal. Tak to vidíte – vyšetřovatel a neumí pokládat otázky.