PÁTERNOSTER

PÁTERNOSTER

Spousta vzpomínek. Někteří malověrní kolegové mě podezřívají, že si historky ze soudních síní vymýšlím. Po čase většinou uvěří. Například proto, že jednu takovou historku se mnou sami zažijí.

Není v našich krajích zvykem, aby klienta u soudu zastupovalo více advokátů. Občas se to nicméně stane. A tak jsme s kolegou vyrazili autem na Městský soud. Po cestě jsme zjistili, že jsme naši spanilou jízdu zahájili špatným směrem a jednání proběhne v jiné budově, než kam nás soud chybně předvolal.

Na správnou adresu jsme dorazili na poslední chvíli a poklusem jsme vběhli do páternosteru. Ten se těsně před cílem zasekl. Ke komunikaci se světem nám zůstala jen úzká škvíra v horní části kabiny, ústící na podlahu cílového patra.

„Haló, pomoc!“ volali jsme zpočátku nesměle, skoro šeptem. Postupně jsme přidávali na intenzitě až k poctivému křiku.

Pomoc se dostavila v podobě soudní úřednice, podle hlasu mladé, ze které jsme díky úhlu definovanému průhledem viděli jen to, co bývá v běžném úredním styku skryto pod sukní. Přislíbila nám, že naši omluvu v soudní síni vyřídí a v případě potřeby poskytne svědectví, že do začátku stále zbývají dvě minuty a případné zpoždění nebude naší vinou.

Asi po čtvrt hodině se nás podařilo vysvobodit a v poklusu jsme dorazili do soudní síně. Zadýchaný jsem přednesl omluvu. Paní soudkyně nás ujistila, že již byla vyrozuměna zde přítomnou zapisovatelkou. Překvapené jsem ke slečně vzhlédl a konečné si spojil její osobu i s tváří. Zapisovatelka si zřejmě byla vědoma našeho výhledu z kabiny výtahu, protože byla v obličeji stejně červená jako její spodní prádlo.

Dlužno podotknout, že tím příběh nekončil. Mezi advokátkou jednoho z vedlejších účastníků a soudkyní došlo ke konfliktu takové intenzity, že musela být přivolána justiční stráž. Ale to je už jiný příběh...

Ten výtah už nejezdí. Ale kolega pořád věří.

PS: Je moderní chodit po schodech. Nevím ale, jestli tento trend bude na zážitky stejně bohatý.